.:Hudební skupina KOE / Texty:.

BEÁTA
Buď blažená, Beáto! Byl bych blázen být bez bobečka Blázen budu bez blízkosti Beáty Být s Beátou, blbnout bláznivě Bulím bez Beáty, břicho bolí Bouchám boulí bomby Bůh bude bdít, Beáta bude brzy blízko Dobrý den, drahý drobečku! Doopravdy děsivě dovádím Děsně doufám v dočkání děvčete Došlo děvče domluvenou dobu? Depák Děvče domluvenou dobu dlelo doma Do dža, doutnám depresí Dobudu dívku dohlednou dobou? Doufám v dobro
SEN
Noc tichá, hvězda spanilá Jež do pokoje nahlížela Do pokoje nahlížela Čas mladosti mi přisnila Zahrada podle potoka Se jabloňovým květem rděla Jabloňovým květem rděla A dýchala tak zhluboka Tak zhluboka hluboka čistý hlas Jako hlas matčin zpíval tu v stínu Jako hlas matčin zpíval v stínu V hluboký klid v hluboký jas Ty Oblečená v bílý šat Ty zpívající v modrém stínu Zpívající v modrém stínu Jenž v měkký závoj oděl sad Tak Přibliž se ke mně polož dlaň Potichu na plaché mdlé mé čelo Potichu na plaché čelo mé A vliv svou píseň na mou skráň Tak Stůj koho náhle znáš tomu píseň zpívej Do očí se dívej – o tom se miz dá Plout v zemi náramné květy počmárané Šaty profoukané jabloňová tvář Znám to místo krásný kout tam můžem lehnout Spolu potají si hrát Proud snů klouzá hustým mlázím do propasti Házím šero šedých dnů
KLÍN	nahoru ↑
To je snad nad moje síly To chce víc vůle a píle Má duše trpí a šílí Klín je stále IN Ostatní věci jsou níže Než touha po větší výhře Než hrotit prachy být zvíře Klín je stále IN Nemůžu zvyknout si náhle Na to, že musím jít dále Že kola točí se stále Klín je stále IN K lásce se stavíme zády Není čas na tyhle spády To jenom hučí nám klády Klín je stále IN Komínem dál se táhne dým Touhy a klín je stále in Povaha věcí zvířecích Jeví se více nad věcí Pronikat kůrou pozemskou A pod ní se sápat na ženskou Tak tohle to víme To jsme my Jen jednou nohou na zemi
DALŠÍ SEN	nahoru ↑
Jen zhoupnout a plout a pomíjet zákon pout a přehlížet stín Poslouchat svou, ten vítr jak zní-je souzený se mnou si tu hrát Koukat jak bloud-ta zjevení zjevně ví, že měl jsem je zřít Tak vnímám jak jdou do ztřeštěných dnů, do bláznivých snů jdu spát Ve snění stín se ztrácí a skví se svit těch sloupů a skel V nich průzračný žár všech koutů a zdí Jsem zmámený z překrás barevných Zas začínám bdít a všechno se zdá jak dřív, jen o kousek blíž Tu blízkost chci zmást a dojít až tam, kde končí nekonečný pláč V snu dalším jsem král a u nohou mísi, číše, dívky- je bál Tu přemíru dam, co chtějí mě mít, já nevnímám- hledám, kde tě mám Zas začínám bdít a všechno se zdá jak dřív, jen o kousek blíž Tu blízkost chci zmást a dojít až tam, kde končí nekonečný pláč
MEJDLO	nahoru ↑
Jak se říká? A co potom? Kdy se chodí? A kdy se loučí? Kde se sedí? A co se slyší? Kdo se směje? A co se pije? Kde je cesta? Zaveď mě tam Už se těším	Vítám vás Vem to ďas V pravý čas V ten sám čas zas Na židlích Samý smích Ten, kdo chce To, co kdo chce Já ji znám Tak pojďme tam Však máš proč
To bude mejdlo jak kolotoč
NOVÉ BLAHO	nahoru ↑
Podívej se výš Rozhlídni se dál Rozhrň temný kout Objev další skrýš Nasaj čerstvý pach Ukliď v útrobách Nalaď lepší já Za obzorem spí nová tajemství Zahoj duše bol Odmeť starý strach Zasaď silný strom Svlékni jetou kůži Obuj nový plášť Pohlaď mladou tvář Shoď se srdce kámen Za obzorem spí nová tajemství Nazuj pevný bot Rozběhni se v svět Otevř svoji náruč Přijmi spásný déšť Vyhlaď z kůže vrásky Promaž soustrojí Rozjeď jízdu jízd Za obzorem spí nová tajemství Vzbuď se! Vklouzl den Rozpoutej svůj boj Vyžeň brouky z hlav Nabruš ostře kord Prožeň včechny zlé Zruš ten zhoubný vřed Prosekej se ven Za obzorem dlí nové blaho
POVSTALECKÁ	nahoru ↑
Půjdu dál, nevnímám za sebou tu fůru odpadlíků povstaleckých Zvládnu sám, to se ví, vyplenit to, co bolí mne a trápí blízké okolí Přijde den, kdy se sen ospalý probudí, bez reptání dá mi k mání Naději barevnou-ty tu jsou-jen najít cestu k nim Teď vážně procitám Poslouchej, chci ti říct, že potíž je v tom, že nevěříš si, neprodáváš To, co máš v zásobách, v nitru svém-den za dnem ztrácejí se, pláčou v odpadcích Rozpoutej povstání soukolí, ať plnou parou sviští, nahlas piští Rozrážej temnotu zbytečnou, ať si tě vychutnáme Roztrhnem tu svou
STRÁŇ	nahoru ↑
Stráň tu všude voní, kolem rej a smích Víly lehce tančí, tváře zvolna jihnou Můj teď bude tanec s pannou líbeznou Bůh mi dá, že tento den je úděl jen tak si hrát Skrýš, kde řeka pramení těch stoudností Vím, že najít se dá v každém lidském přání Tak stůj a zanech malicherných hloupostí Pojď se hřát, než chvíle dojemné jen v dálce zplihnou Komu dáme srdce své? Co na tom tolik záleží Teď je chvíle na to - svést a na okamžik sítě zvednout Voda tvá má jeden směr, několikero nábřeží Na jednom já chci do ní vnořit něhu velejemnou
BLUDNÁ PÁJA	nahoru ↑
Broukám si jen tak potichu Courám se po kopcích sám Je jedno, kudy jdu. Kudy tudy jdu, myslí na tě hlava zpitá tebou jen pro tebe Listí tu šustot polykám Zní v něm tvůj medový hlas Mé uši dozadu slyší pozadu Vzpomínají, těší na tón tebou jen luzený Tleská mne vůně ta hezká Jako o podzimu děje se to ve snách Vzduch plný hub.List, buk a dub zavane Jen tebou, tvou celou mne ovane Sázíš – já vzkvétám Sen se plní, já ho hltám Záříš – já vzlétám Zůstaň hodná Pájo bludná! Sem tam se mísím do davu Cinkám o skleněný džbán Stejně po době nejsem v pohodě, že tu nejsi Sedím,civím,bažím jen po tobě Plantám se autem po světě Chechtáky vydělávám Kde se otočím, smutek nemlčí – hraje mi tu Každý cajdák o nás do mne buší Sladká ta odměna mlaská Bude, až se vrátíš domů – to mě laská Den ode dne blíž společné poledne Jen tebe tak Lovec miluje Sázíš – já vzkvétám Sen se plní, já ho hltám Záříš – já vzlétám Zůstaň hodná Pájo bludná!
TU MÁŠ, SI DEJ!	nahoru ↑
Tak jdu si takhle procházkou a zabývám se otázkou, zda musí s něčím souviset ta touha zmásti svět Nevrším cáry papírů, na který sázím myšlenky, co nejsou málo praštěné To dávno vím, že ne Tak si je ber! Tak to říkám. Tak tady tu to máš. Tak ti to dávám, co mám na srdci, co mám pod kůží, na jazyku Tak to vnímej tak, jak to umím dát Tak si to slízej Tu máš, si dej! Mě nápad padá célý rok na to, jak sdělit úvahy, který se honí v balvanu, co tahám celé dny a ty se nedaj lehce vysvětlit, když nemáš nápad, jak to říct Jen tehdy, když je třeba slov do téhle písně Jen si vem! Tak to říkám. Tak tady tu to máš. Tak ti to dávám. Líp neumím to dát Tak to vnímej tak, jak to zvládám dát Tak si to slízej Ty máš tu moc Obtížný svízel na slunci Prašivý čoklík u boudy Děravý pytel plný slz A zdá se míti šmrnc Nechodím dlouho po světě Neumím tisíc věcí – vím Ale, co cítím, s tím chci ven Tak jen si ber, si vem!
VNÍMEJ!	nahoru ↑
Hledím tu do dáli a přemýšlím, o co se oddálí cit můj, jenž ovíjí tebe Tahle myšlenka mě zebe Proklínám tě, zuby zatínám To právo na návrat Nechci ti pomáhat za záda skrýt se ti- pro tebe je snažší, ale můj smutek, bolest a zmar se tlačí Tak poslouchej! Víc neumím řvát Chtíč po blízkosti tvé líp vyzpívat Budu se rvát, dokud síly na to stačí A to si piš, že láskou stačily se načíst Nechci ti ublížit- jsem na tom mnohem líp Tak věř, že mám tě rád Se mnou se budeš smát Já vím- tyhle řeči hodně frčí Však já se nebudu bát je psát Nebudu dál se bát Vnímej Tak ukaž taky trochu lásky Pojď- budeme chodit na procházky Spolu se smát a v lese trochu bát ( a sát ) Moje city k tobě nepřekroutíš Víš sama dobře, jak mě rmoutíš Pojď se mnou vplout v řeky lásky proud ( kolem nás jde dál )